ENDE

Vyhledávání

Přihlášení Cookies
Bezpečné Čelákovice

Město Čelákovice

Informační portál města a úřadu
Léto - náměstí - kašna

Léto - náměstí - kašna

Zastavení č. 11 - Řehačka - labský meandr

Zastavení č.11

- zámeček Neugebäu, meandry Labe, těžba štěrkopísku

Současná vodní plocha Řehačka je tvořena dvěma částmi, které se liší způsobem vzniku. Základem vodní plochy je meandr Labe z obdobi před regulací, na jehož břehu se nachází toto zastavení.

Staré řečiště pokračuje za oběma ostrovy na protější stranu jezera, kde se obloukovitě stáčí za úzký poloostrov, který zdánlivě tvoří protější břeh. Hlavní, prostřední část jezera byla vytvořena těžbou štěrkopísku ve 40. a 50. letech 20. století.

Zámeček Neugebäu

Roku 1702 byla dokončena stavba letního zámečku Františka Antonína Šporka, který byl nazván Neugebäu (Nové stavení). Podle jeho podoby, zachycené na několika dochovaných rytinách M. Rentze (viz obr. 1), se zámeček skládal z hlavní budovy a dvou bočních budov, přistavených do tvaru nedokonale uzavřené podkovy. Za zámečkem byl zřízen poměrně rozlehlý park, obehnaný zdí. Hlavní budova stála údajně 100 kroků od břehu tehdejšího Labe. Podle údajů sebraných B. Chmelovou bydlelo v přízemí služebnictvo s vrátným a v patře byly dvě komnaty pro panstvo, zařízené nábytkem ze zámku. Také předsíň byla určena panstvu, které se zde shromažďovalo před honem na občerstvení, nebo před odchodem na mši, konanou v kapli sv. Kříže Špitálu Karlova.

Když lyské panství v roce 1722 na krátký čas získal hrabě Černín z Chudenic, umístil zde velikou obrazárnu. Po návratu Františka Antonína Šporka již Nové Stavení nebylo využíváno k honosným společenským akcím. V té době nemocný Špork zde hlavně odpočíval a rozjímal. Po jeho smrti byl zámeček využíván jako hospodářský dvůr a později zcela zanikl.

Přesná poloha zámečku byla rekonstruována pomocí mapy lyského panství z roku 1752, která již byla geodeticky vyměřována. Zámeček stál v prostoru dnešního pole západně od silnice z Lysé, těsně před prvními chatami. Podle sdělení místních obyvatel se tam dodnes vyorávají opracované kvádry.

Tok Labe v době Šporkovské

Na obr. 1 je zachycen také tok Labe v roce 1724. V oblasti Řehačky byl v té době ostrov porostlý lesem, zpřístupněný dvěma dřevěnými mosty. Tak je zachycen na několika rytinách z období mezi lety 1712 až 1724.

Na mapě lyskeho panství z roku 1752 má řečiště již jinou, podstatně odlišnou polohu a ostrov již neexistuje. Jeho zánik způsobila pravděpodobně velká povodeň kolem roku 1750. Ta se výrazně projevila i na dalších částech labskeho toku v našem okolí. Především v Litoli smetla větší část vsi, most i mlýn. Labe i tam opustilo původní koryto a nalezlo si nové. Podobně tomu bylo i u samoty Tři chaloupky. Labe zde změnilo koryto tak, že chaloupky, původně ležící severně od Labe, se ocitly na jeho jižním břehu.

Značná část opuštěného koryta Labe včetně meandru kolem ostrova zůstala i v následujících dobách odstavena a rychle se zazemňovala. Na katastrální mapě z roku 1842 je již většina bývalého řečiště rozparcelována na pole. Necelých 100 let stačilo k tomu, aby původně aktivní řečiště beze stopy zmizelo. To dává za pravdu názoru, že proces zazemňování probíhá velmi rychle a pokud nebudeme existující odstavená ramena a tůně uměle udržovat, možná se ještě naše generace dožije zániku tohoto velmi cenného prvku polabské přírody.

Říční meandry

Většina současných řek ve svých středních a dolních tocích meandruje, tj. vytváří více či méně pravidelné zákruty. Vysvětlením fyzikálních příčin tohoto jevu se zbýval i Albert Einstein a uvádí je ve své knížce „Jak vidím svět”, která vyšla i u nás.  Z modelu proudění vody v meandru vyplývá, že na vnějším oblouku voda proudí rychleji než na vnitřním. Rychlost proudění určuje veličinu, která je označována jako unášecí schopnost vody. Proud u vnějšího oblouku meandru má v důsledku velké rychlosti vysokou unášecí schopnost. Řeka zde neusazuje, naopak eroduje břeh, který se tím posouvá stále dál od středu oblouku meandru. Tento břeh se označuje jako nárazový, nebo také výsep.Pomalý proud u vnitřního břehu meandru (označovaného jako jesep) ztrácí schopnost dále unášet materiál, který byl spláchnut do řeky.

Ten se na vnitřním oblouku usazuje jako písečné jazyky a štěrková pole, která narůstají směrem do řečiště. Tímto mechanismem se meandr jako celek stále stěhuje a přitom protahuje.

Protahování meandrů v okolí Řehačky je dokumentováno na obr. 4. Zde jsou zakresleny polohy koryta, zachycené v mapách z let 1752 a 1842. Koryto Labe z doby těsně před regulací, prováděné ve 20. letech 20. století, je dobře patrné ze zachovaných odstavených meandrů. Z těchto tří časově vzdálených stádií vývoje toku zřetelně vidíme protahování meandrů, především v oblasti Kozího chlupu, kde se v dokumentovaném časovém úseku přibližně 170 let vrcholy meandrů posunuly o stovky metrů. V některých pracích bývá uváděn názor, že Labe měnilo řečiště téměř při každé povodni. Z obr. 4 je patrné, že během 170 let zůstávalo ve zhruba témže korytě, které se postupně vyvíjelo. K výraznému překládání koryta pravděpodobně docházelo pouze při extrémně velkých povodních (stoletých vodách).

Při silných povodních se může stát, že vodní proud vytvoří nové koryto, kterým zkrátí protažený meandr. Příkladem takto zkráceněho meandru je i ostrov na Řehačce (obr. 1). Opuštěný meandr bývá vyplněn stojatou vodou, ze které se usazují jemně jílovité a organické sedimenty. Tento proces je označován jako zazemňování. Opuštěné meandry často zarůstají ostřicemi, rákosím a orobincem.

Těžba štěrkopísku

Až do doby před druhou světovou válkou se u nás štěrkopísek těžil převážně ručně. Většinou se tak dělo v pískovnách, umístěných vysoko nad vodou, tj. z vyšších říčních teras (Vinička, Šibák). Až potřeba kvalitního písku do betonu vedla k rozsáhlejší těžbě z vody. Písek se těžil z písčitých náplavů v řečišti ručně. Dělníci na pramici jej nabírali dlouhými šoufky a nakládali na loď, kterou pak vyváželi dřevěnými kolečky. Jednalo se o extrémně namáhavou práci, kterou vydrželi pouze někteří. Teprve použití plovoucích korečkových bagrů (obr. 2), zpočátku parních, při regulaci Labe velkopodnikatelem Vojtěchem Lannou, vedlo k využívání těchto strojů i pro těžbu štěrkopísku. Je zajímavé, že přestože existují i další typy vodních bagrů (sací, plovoucí drapáky), sehrála tradice v našem kraji velkou úlohu a při všech dalších těžbách se zde používaly pouze plovoucí korečkové bagry.

Těžbu na Řehačce provozoval již před druhou světovou válkou p. Forejt z Čelákovic. Ručně naloženou pramici táhl lanem po břehu a vykládal kolečkem v Čelákovicích. V roce 1938 přišla do Čelákovic firma Bukovský, která na Řehačce začala těžit plovoucím korečkovým bagrem.

Bagr zde těžil do hloubky 5–6 m a štěrkopísek nakládal přímo do přistavených člunů o nosnosti 16–52 tun. Tyto čluny pak byly po čtyřech vlečeny tažným remorkerem (obr. 3) tehdy otevřeným ústím meandru na Labe a po něm k Čelákovickému mostu. Zde bylo vybudováno velké překladiště, kde se písek nakládal jak na automobily, tak na železniční vagóny. Objem těžby byl asi 300–320 m3 denně. Těžba na Řehačce skončila v letech 1952–1953 a ihned po opuštění prostoru firmou jej obsadila armáda. To byl osud i dalšího jezera Filinka, které firma vytvářela východně od Lysé nad Labem. Poslední akcí této firmy bylo jezero u Ostré. To se již dávno jmenovalo Povltavský průmysl kamene. Znárodněno bylo v roce 1948 nebo 1949 a jeho majitel p. Bukovský později údajně pracoval jako bagrista u zcela jiné firmy.

Řehačka je ukázkou skutečnosti, že těžba nerostných surovin nemusí nutně být narušením přírody a krajiny. Málokdo by dnes asi řekl, že toto krásné jezero bylo původně pískovnou.

Další zastavení stezky ve směru do Lysé nad Labem (Dvůr Karlov) – 1,9 km; další zastavení stezky ve směru do Čelákovic (Písečný přesyp u Byšiček) – 0,6 km. Do konce stezky v Lysé nad Labem – 13,6 km, do konce stezky v Čelákovicích – 7,4 km.

Po trase stezky k Restauraci Řehačka – 0,3 km a odtud po silnici do Lysé nad Labem (k nádraží) – 4,9 km.

Dvůr Karlov: 50° 11′ 24,4″ N 14° 48′ 14,1″ E

Řehačka – labský meandr: 50° 10′ 32,7″ N 14° 48′ 20,3″ E

Písečný přesyp u Byšiček: 50° 10′ 41,4″ N 14° 48′ 6,1″ E

Zastavení č.11

Zastavení č.11

Zastavení č.11

 
Zastavení č.11

Zastavení č.11

 
Zastavení č.11

Zastavení č.11

 
Zastavení č.11

Zastavení č.11

 
Zastavení č.11

Zastavení č.11

 
Zastavení č.11

Zastavení č.11

 
Zastavení č.11

Zastavení č.11

 
 
11.7.2013 18:02:43 - aktualizováno 30.4.2015 13:24:45 | přečteno 2247x | tana
 
Město Čelákovice
load