ENDE

Vyhledávání

Přihlášení Cookies
Bezpečné Čelákovice

Město Čelákovice

Informační portál města a úřadu
Léto - náměstí - kašna

Léto - náměstí - kašna

Zastavení č. 15 - Hrbáčkovy tůně

Zastavení č.15

- fauna, flóra opuštěných meandrů a jejich zazemňování 

Chráněné území Hrbáčkovy tůně bylo vyhlášeno v roce 1988 na ochranu společenstev rostlin a živočichů labských tůní v různém stupni zazemnění. Labské tůně jsou jedním z typických biotopů v Polabí a dodávají polabské krajině její charakteristickou tvářnost.

Do chráněného území jsou zahrnuty tůně Václavka, Byšičská tůň, Kozí chlup a Homolka s jejich břehovými porosty, přilehlými olšinami, vrbinami a rákosinami. Jedná se o tůně, které jsou zbytkem starého labského ramene odstaveného počátkem 20. století.

Vznik tůní

Tůně vznikaly jednak přirozenou cestou oddělením od hlavního toku, nebo uměle odstavením meandru při technických vodohospodářských úpravách.

Přirozenou cestou vznikala slepá ramena a tůně protržením nárazového břehu „velkou vodou“ některé ze zákrut pomalu tekoucí řeky. Tok řeky se napřímil a ze starého koryta bylo slepé rameno. To postupně zarůstalo rostlinami vodních a bažinných společenstev, až za čas ztratilo spojení s hlavním tokem řeky a vznikla tůň. Ta dále zarůstala vlhkomilnými dřevinami a zanášela se zeminou, až na místě někdejšího říčního koryta vyrostl les. Na jiném místě tento proces právě začal, a tak po tisíciletí tento kraj vlastně vytvářela řeka.

Labe protékalo nivou, v níž byla řada slepých ramen a tůní v různých stádiích sukcese (přeměny rostlinných společenstev).

Slepá ramena obvykle lidé označovali jako „staré Labe”, jejich menší zbytky a tůně dostávaly nejrůznější jména (Václavka, Homolka, Kozí chlup, Hrad, Labíčko).

Dlouhodobá krajinotvorná funkce řeky byla zastavena regulací labských břehů a napřímením toku řeky na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století. Kraj přestaly sužovat záplavy, ale už nevznikají nová slepá ramena. Zbylá ramena jsou spolu s tůněmi posledními ukázkami toho, jak řeka tvořila krajinu a jsou také posledními útočišti původní polabské flóry a fauny.

Význam tůní

  • jsou přirozeným rezervoárem vody, kterou zadržují v krajině
  • jsou velmi pestrým a bohatým společenstvem rostlin a živočichů a mají proto značný význam pro udržování ekologické stability
  • vytváří esteticky významné krajinotvorné prvky charakteristické pro Polabí, dotvářející jeho kolorit
  • tvoří banku původních druhů rostlin a živočichů v krajině. Odtud se mohou tyto druhy stále ještě rozšiřovat na umělé vodní plochy a je tedy předpoklad, že zůstanou pro krajinu uchovány
  • jsou doslova „laboratořemi v přírodě”, v nichž lze sledovat zákonitosti vývoje přírody, vztahy mezi jednotlivými složkami pestrých společenstev. Tyto nelze studovat nikde jinde a proto jde o významný důvod ochrany.

Zánik a ochrana tůní

Zánik tůní je způsoben různými příčinami. Jednou z nich bylo necitlivé působení člověka v krajině, kdy v minulosti často docházelo k zavážení tůní. To se nyní již nestává.

Nebezpečí, které však stále hrozí, je zánik jejich přirozeným zarůstáním a zazemňováním. Tento proces lze omezit, a to dílčím prosvětlováním břehových porostů a dále vyžínáním rákosu a orobince. To vše však pod dohledem státní ochrany přírody.

Dalším negativním vlivem působícím na život tůní je používání strojených hnojiv na okolních polích, čímž dochází k jejich eutrofizaci (následkem je rozšiřování nepůvodních druhů), nemají-li spojení s hlavním tokem.

Ochrana cenných vodních biotopů v Polabí je v současnosti závislá na působení člověka, který může citlivým způsobem proces zarůstání a zazemňování tlumit.

Flóra tůní

BŘEHOVÉ POROSTY TŮNÍ tvoří vzrostlé Olše lepkavé (Alnus glutinosa), Topoly černé (Populus nigra), Jasany ztepilé (Fraxinus excelsior), Duby letní, (Quercus robur), Hlohy (Crataegus sp.), Slivoně (Frunus sp.) a další dřeviny.

Vegetace mokřadních rostlin je velmi pestrá, Z ROSTLlN VOLNÉ VODNÍ HLADINY je častým druhem Stulík žlutý, (Huphar luteum), Růžkatec ponořehý (Ceratophyllum demersum), Voňanka žabí (Hydrocharis morsus ranae), Okřehek menší a Trojbrázdý (Lemna minor a L. trsulca).

Z BAŽINNÝCH DRUHŮ je nápadný svými žlutými květy Blatouch bahenní (Caltha palustris), dále zde nalezneme Šmel okoličnatý (Butomus umbellatus), Kyprej vrbici (Lythrum salicaria), Mátu vodní (Mentha aquatica), Kosatec žlutý (Iris pseudacorus) a Orobince (Typha latifolia a T. angustifolia). Častým druhem je také Rákos obecný (Phragmites australis), který tvoří souvislé porosty a charakteristické biotopy pro ptáky.

Fauna tůní

Tůně jsou vzhledem k velké pestrosti rostlinných společenstev útočištěm řady živočišných druhů.

Velmi bohatě je zde zastoupena hmyzí říše, která tvoří potravní základnu pro ryby, obojživelníky a ptáky.

Stavy obojživelníků v posledních desetiletích velmi poklesly. Přesto se z tůní na jaře stále ozývají známé hlasy Skokanů (Rana sp.), Kuněk (rod Bombina) a Ropuch (Bufo sp.). Tu a tam lze spatřit i Čolka obecného. Nejhojnějším z plazů je Užovka obojková.

Ptáci

Velmi pestrá je fauna ptáků. Z těch vázaných na vodní hladinu, tu žije např. Potápka malá (Podiceps ruficolis). V rákosové džungli hnízdí Bukáček malý (Ixobrychus minutus). Snad každý návštěvník tůné si všimne krásných dravců Motáků pochopů (Circus aeruginosus). Spatřit můžete také Ledňáčka říčního (Alcedo atthis).

Hmyz

Hrbáčkovy tůně jsou klasickou badatelskou lokalitou českých entomologů. Hostí celou plejádu druhů hmyzu, z nichž některé dále uvádíme.

Z motýlů se vyskytuje mohutný Drvopleň topolový (Cossus cossus), šedavě hnědý s hnědorůžovou kresbou, jehož housenky se vyvíjejí na starých pařezech listnatých stromů. Jiným pohledným druhem je např. Lišaj topolový (Laothoé populi), jehož housenky lze pozorovat na mladých osikách.

Vážky jsou zastoupeny kovově modrozelenou Motýlicí lesklou (Calopteryx splendens). Motýlice patří k významným predátorům, jsou dravé v larválním i dospělém stadiu.

Ploštice jsou prezentovány Znakoplavkou obecnou (Notonecta glauca), známou i z Ferdy Mravence, která kupodivu plave břišní stranou nahoru a hřbetní dolů, nebo bizardní Spleštulí blátivou (Nepa Cinerea), která celý svůj život prožije na bahnitém dně některé ze zdejších tůní.

Hmyz blanokřídlý se prezentuje Pískorypkou (Andrena flavipes), podobnou malé včelce, která si staví svá hnízda v zemi.

Mouchy se představují nepříjemnou, hnědou a plochou Kloší jelení (Lipoptena cervi), velikou okolo 7 mm, která se snaží přisát se na srnci či jiném savci. Pokud se jí to podaří, opadnou jí křídla a trvale zůstává na svém hostiteli.

Z brouků zde žije např. dravý Svižník polní (Cincindela campestris). Zajímavý je mandelinkovitý Zádumčivec olšový (Agelastica alni). Většinou je nehojně se vyskytujícím druhem, některé roky se však natolik rozmnoží, že olše jsou obsypány tisíci těchto tmavomodrých brouků.

Z vodních brouků je možno pozorovat na hladině bleskurychlé vírníky několika druhů, např. Vírníka obechého (Gyrinus substriatus) a v hloubi vody Potápníka vroubehého (Dytiscus marginalis).

Život nám zde znepříjemní Komár pisklavý (Culex pipiens), nebo Ovád – Bzikavka dešťová (Haematopota pluvialis), hmyz hezky barevný, ale silně bodající.

Další zastavení stezky ve směru do Lysé nad Labem (Byšičky – barokní ves) – 1,3 km; další zastavení stezky ve směru do Čelákovic (Niva Labe) – 0,3 km. Do konce stezky v Lysé nad Labem – 16,5 km, do konce stezky v Čelákovicích – 4,5 km.

Byšičky – barokní ves: 50° 10′ 50,2″ N 14° 47′ 37,0″ E

Hrbáčkovy tůně: 50° 10′ 49,2″ N 14° 46′ 43,1″ E

Niva Labe: 50° 10′ 54,1″ N 14° 46′ 32,0″ E

Zastavení č.15

Zastavení č.15

Zastavení č.15

 
Zastavení č.15

Zastavení č.15

 
Zastavení č.15

Zastavení č.15

 
Zastavení č.15

Zastavení č.15

 
Zastavení č.15

Zastavení č.15

 
Zastavení č.15

Zastavení č.15

 
Zastavení č.15

Zastavení č.15

 
Zastavení č.15

Zastavení č.15

 
 
11.7.2013 18:06:36 - aktualizováno 30.4.2015 13:25:28 | přečteno 2715x | tana
 
Město Čelákovice
load