ENDE

Vyhledávání

Přihlášení Cookies
Bezpečné Čelákovice

Město Čelákovice

Informační portál města a úřadu
Zima - strom vánoce

Zima - strom vánoce

Zastavení č. 16 - Niva Labe

Zastavení č.16

- divočící a meandrující řeka, zátopové území

V činnosti řeky jako povrchového vodního toku rozeznáváme dva protikladné a vzájemně se doplňující trendy: erozi a akumulaci (vymílání a hromadění). Řeka eroduje, unáší nebo ukládá v závislosti na rychlosti proudu, množství vody a průřezu koryta. Přitom svá koryta neustále mění, zanáší, tvoří nové, prodlužuje či zkracuje.

Řeka tak svým vlivem zasahuje a přetváří prostor, který se jako pruh různé šíře a nerovných okrajů dá dobře vymezit po obou jejích březích. Běžně se tento prostor, ovlivněný řečištní i povodňovou činností řeky, označuje jako říční niva (údolní niva, holocénní niva). Holocénní nivu začaly řeky modelovat po ústupu poslední ledové doby, tj. zhruba před 10 000 lety.

Klima ve čtvrtohorách

Čtvrtohory začaly přibližně před 2,5 milony let a trvají dodnes. Během čtvrtohor docházelo opakovaně ke střídání chladných a teplých období, které označujeme jako doby ledové (glaciály) a meziledové (interglaciály).
Změny klimatických podmínek ovlivňovaly většinu přírodních procesů, které se na našem území odehrávaly. Vodní režim řeky se v dobách ledových a meziledových výrazně lišil a tím i charakter nivy, kterou řeka v té době vytvářela.

Režim divočící řeky

V dobách ledových pokrýval Skandinávii a velkou část severní Evropy kontinentální ledovec, jehož čelo zasahovalo až k našim severním hranicím. Čechy se tedy nacházely mezi kontinentálním ledovcem na severu a ledovým krunýřem přikrývajícím Alpy na jihu. V nejstudenějších obdobích ledových dob se na našem území rozkládala tundra se sporou vegetací stepního charakteru. Vodními toky proudilo větší množství vody než dnes, protože krajina nebyla zakryta hustou vegetací, která v dnešních klimatických podmínkách pojme více než polovinu z celkového množství dešťových a sněhových srážek. Řídká vegetace měla za následek také zvýšenou vodní erozi.

Do vodních toků se dostávalo velké množství rozvětralých hornin. Vodní proud přemísťoval tyto zvětraliny ve formě písku a písčitého štěrku. V místech, kde docházelo ke snížení rychlosti proudění vody, se říční sedimenty ukládaly. Díky velkému množství unášených sedimentů měly řeky podobu divočících toků. Takovéto toky se vyznačují množstvím navzájem se proplétajících ramen, která často mění svou pozici. Jednotlivá ramena oddělují ostrůvky tvořené hrubšími říčními sedimenty (obr. 1). V nivě divočící řeky jsou ukládány především štěrkopísky. Půdy a usazeniny opuštěných meandrů téměř nejsou vyvinuty.

Režim meandrující řeky

V teplých obdobích čtvrtohor, označovaných jako doby meziledové, se říční toky chovaly odlišným způsobem. Klimatické podmínky v dobách meziledových byly podobné jako v současnosti. Poslední doba meziledová totiž začala před 10 000 lety a trvá dodnes. V teplých obdobích čtvrtohor byla krajina pokryta, stejně jako dnes, hustou vegetací s převládajícími lesními porosty. Eroze hornin probíhala v daleko menší míře a také výrazně pokleslo množství vody proudící řekami. Vegetace zpevňovala říční břehy a vodní koryta se nemohla tak snadno přemísťovat, jako tomu bylo v případě divočícího toku. V dobách meziledových měla proto většina velkých řičních toků jediné široké koryto, které se klikatilo ve velkých zákrutech (meandrech) krajinou (obr. 2).

Nivní povodňové sedimenty meandrujících řek ze starších dob meziledových byly většinou zničeny pozdější erozí. Proto se u našich řek setkáváme pouze se sedimenty z poslední (současné) doby meziledové. Jsou uloženy podél dnešního říčního toku zhruba v úrovni hladiny řeky. Mohou obsahovat důležité informace o osídlení krajiny podél říčních toků a změnách říční aktivity v závislosti na měnících se klimatických podmínkách (období zvýšené eroze nebo ukládání sedimentů) v rámci poslední doby meziledové.

Niva Labe mezi Lysou nad Labem a Čelákovicemi

Labská niva v okolí Lysé nad Labem je široká 1,0–2,5 km. Na bázi nivních sedimentů jsou uloženy štěrky a štěrkopísky (obr. 3). Mají podobu nesouvislých zbytků starších (pleistocénních) koryt a jsou produktem divočící řeky z období poslední doby ledové. Tento proudový režim zanikl na začátku holocénu zároveň se změnou klimatu (oteplením) a následným rozvojem vegetace. Labe, podobně jako ostatní tehdejší vodní toky, postupně přešlo do režimu meandrující řeky, který se vyznačuje jemnější sedimentací. Dokladem toho jsou středně a jemně zrnité písky, které jsou v nivě Labe zastoupeny nejvíc.

V podstatě souvislý sedimentární pokryv nivy je protkán hustou sítí opuštěných meandrů (obr. 4). Jsou vyplněna hlinitými a jemně písčitými sedimenty, většinou s vysokým obsahem organických látek, především
zbytk
ů rostlin. Výplň starších opuštěných meandrů místy přechází až do slatin, tzv. černav.

Na povrch nivy byly na sklonku poslední ledové doby větrem naváty písky, které místy vytvořily mělké pokryvy nebo přesypy (duny). Do nivy často zasahují výplavové vějíře přítoků, které zatlačují hlavní proud.

S činností člověka jsou spojeny nejmladší nivní sedimenty – povodňové hlíny, které vznikají plošnými splachy půdy v odlesněné krajině. Rovný povrch nivy vytvořily až nejmladší povodňové sedimenty (hlíny a písčité hlíny), které zastřely její původní morfologickou rozmanitost. Převažující část povodňových hlín je středověkého až novověkého stáří (12.–19. století). V nivách přítoků Labe (např. Mlynařice) vznikaly ve vazbě na pramenné vývěry bohaté na kysličník uhličitý tzv. luční křídy, což jsou vápnité sedimenty s hojným obsahem schránek mikroorganismů.

Povodně jsou do značné míry spjaté s činností člověka. K jejich vzniku přispělo odlesnění krajiny. Zprvu byly káceny lesy v úrodných nížinách podél řek (období neolitu), poté, jak šlo osídlování, postoupilo mýcení na vrchoviny až i do hor (pozdní středověk až novověk).

V moderní době brání člověk povodním stavbou hrází, ale vzniku povodní nadále také napomáhá regulací, napřimováním (tedy výrazným zkracováním) toků, odvodňováním mokřin a likvidací lužních i horských lesů. Navíc se sám nebezpečí zaplavení v nebývalé míře vystavuje tím, že osídluje inundační (záplavová) území.

Okraj labské nivy probíhá v okolí tohoto zastavení v podstatě shodně s polní cestou do Byšiček. Morfologicky výrazná hrana (svah), kterou sleduje okraj lesa směrem k Lysé, je stupeň vyšší würmské terasy a leží již mimo nivu (obr. 3).

Další zastavení stezky ve směru do Lysé nad Labem (Hrbáčkovy tůně) – 0,3 km, další zastavení stezky ve směru do Čelákovic (Eremitáž u sv. Václava) – 0,2 km. Do konce stezky v Lysé nad Labem – 16,8 km, do konce stezky v Čelákovicích – 4,2 km.

Trasa stezky ve směru do Lysé nad Labem (Byšiček) po měkkém břehu odstaveného labského ramene. Za deštivého počasí je lépe vrátit se od předchozího zastavení č. 15 zpět na částečně zpevněnou polní cestu a po ní pokračovat asi 1,2 km do Byšiček.

Hrbáčkovy tůně: 50° 10′ 49,2″ N 14° 46′ 43,1″ E

Niva Labe: 50° 10′ 54,1″ N 14° 46′ 32,0″ E

Eremitáž u sv. Václava: 50° 11′ 0,3″ N 14° 46′ 26,2″ E

Zastavení č.16

Zastavení č.16

Zastavení č.16

 
Zastavení č.16

Zastavení č.16

 
Zastavení č.16

Zastavení č.16

 
Zastavení č.16

Zastavení č.16

 
Zastavení č.16

Zastavení č.16

 
Zastavení č.16

Zastavení č.16

 
 
11.7.2013 18:07:42 - aktualizováno 30.4.2015 13:26:42 | přečteno 1956x | tana
 
Město Čelákovice
load