Město Čelákovice

Stojíme na okraji přírodní rezervace lužního lesa, jaký je typický pro okolí velkých nížinných řek. Lužní lesy vznikly ve vlhké a živinami bohaté nivě řeky, členěné mrtvými rameny, tůněmi a plochými vyvýšeninami. Jejich druhového bohatství si všimneme hlavně na jaře.

Tento typ lesů rostl kdysi podél celého Labe od Hradce Králové až po Litoměřice, ale postupující vliv zemědělství jejich rozlohu během věků omezil. Lipovka je jedním z posledních pěti velkých lužních lesů v Polabí. Jako chráněné území byla Lipovka vyhlášena v roce 1946, její rozloha je cca 13 ha.

Lužní lesy bývají často označovány jako prales střední Evropy. Lecos nám v lužním lese opravdu pralesy připomíná. Jsou tu těžko přístupné světliny s vývraty a vysokými bylinnými porosty, bahnité močály i plochy volnějšího lesa. Porost je nápadně členěn do mnoha pater. 

To vše přispívá k velkému druhovému bohatství organismů (např. zde bylo zjištěno 79 druhů ptáků, významně jsou zastoupeny i četné dřevní houby). Ale to vše k označení za prales zdaleka nestačí. Základní podmínkou pro výše uvedené jsou mechanismy které společenstvo udržují, v našem případě povodně a celá historie společenstva.

Povodně jsou přirozený jev na všech nížinných řekách. Do doby před regulací Labe (30. léta 20. století) byla Lipovka pravidelně zaplavována povodněmi a to hlavně na jaře po tání sněhu. Záplava trvala i několik týdnů, během ní se usazoval jemný hlinitý kal, některé tůně a ramena byly zaneseny, jinde si tok protrhl nové řečiště. Tyto změny, ač vypadaly drasticky, vlastně les udržovaly. Z nánosů čerpala vegetace živiny a uvolňováním nových míst se les neustále obnovoval.

Regulací Labe se ale tento přírodní řád přerušil. Povodně jsou dnes méně časté, za to pak zhoubnější. Dnes už lužní les neovlivňovaný povodněmi pomalu vysychá a přetváří se v běžný typ lesa habrových doubrav.

Prozradí nám to říční sedimenty. Půdní profil v labské nivě je tvořen jedním až dvěma metry povodňových hlín, které se uložily na původním štěrkopískovém náplavu. To znamená dramatickou změnu v sedimentaci, která způsobila zásadní přestavbu vegetace, tento přelom je z doby hradištní (9. až 10. století našeho letopočtu).

Tehdy začalo zintenzivňování zemědělství, rozšiřovala se plocha pastvin a hlavně polí. Povodně byly proto větší (les je netlumil) a nesly hodně hlinitého materiálu.

Před touto změnou vypadala labská niva úplně jinak, končil les a začínalo volné písčité prostranství kryté nízkou vegetací, v němž měnila řeka stále své koryto. Povodně byly četné, ale kratičké – okolo byly lesy a lesní půda vsákne i obrovské množství
vody.

Vidíme tedy, že lužní les je poměrně novodobé společenstvo vzniklé až v závislosti na činnosti člověka.

Nejvyšší stromové patro lesa tvoří nejstatnější stromy Dub letní (Quercus robur), Lípa srdčitá (Tilia cordata) a Jasan ztepilý (Fraxinus excelsior).
V nižším stromovém patře jsou hojné zejména Habr obecný (Carpinus betulus), Javor babyka (Acer campestre) a Jilm habrolistý (Ulmus carpinifolia).

Keřové patro

je tvořeno zmlazujícími stromy. Z keřů jsou hojné Svída krvavá (Swida sanguinea), Hloh ostrotrnný a Bez černý (Sambucus nigra).

Bylinné patro

vypadá výrazně jinak na jaře a v létě. Těmto odlišným vzhledům společenstva podle roční doby říkáme aspekty. Pro lužní les je typická kombinace druhově bohatého a barevně pestrého jarního aspektu s daleko fádnějším aspektem letním.

Typické jarní druhy jsou:

Dymnivka dutá (Corydalis cava), Dymnivka bobovitá (Corydalis fabacea), Plicník lékařský (Pulmonaria officnalis), Konvalinka vonná (Convalaria majalis), Sasanka hajní (Anemonoidese nemorosa), Sasanka pryskyřníkokvětá (Anemonoidese ranuncolodies), Pižmovka obecná (Adoxa moschatellina), Orsej jarní (Ficaria verna), Hrachor lecha (Lathyrus vemus).

V letním aspektu převládají vysoké, ale celkem nenápadně kvetoucí druhy. Důvěrně je známe i ze starých rumišť, městských parků, silničních příkopů apod. V lužním lese ale neznamenají negativní ovlivnění
člověkem, jsou jen přirozeným ukazatelem zvýšeného obsahu živin v půdě.

Typické letní druhy jsou:

Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), Bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), Válečka lesní (Brachypodium sylvaticum), Kuklík městský (Geum urbanum), Netýkavka malokvětá (lmpatiens parviflóra).

Fauna lužního lesa odpovídá specifickým podmínkám prostředí. Nejvíce zde najdeme zástupců z říše ptáků a hmyzu. Oproti tomu savce zde zahlédneme stěží. Zatopení jejich teritoria je pro ně nebezpečím. Proto se zde vyskytují pouze v omezené míře myši, netopýři a v okrajových nezaplavovaných částech lesa králíci a lišky.

Ptáci

Nápadná je především ptačí fauna rezervace. Nejde jen o počet druhů, ale i o velikost jejich populací. V hustě zavětveném a silně výškově členitém porostu má totiž možnost hnízdit mnohem víc jedinců, než ve světlém lese.

Typičtí jsou pro okrajové části lesa a okolí slepého ramene zpívající samci Slavíka obecného (Luscinia megarhynchos), početná je populace Strakapoudů a Sýkor. V dutinách stromů hnízdí Lejsci bělokrcí (Ficedula albicolis), ozývaji se zde flétnové hlasy Žluv hajhích (Oriolus oriolus).

Hmyz

Les Lipovka a stará labská tůň Grado jsou domovem mnoha pralesních a jiných druhů hmyzu, kteří zde dosud nacházejí útočiště.

Z mnoha zde žijících druhů stojí za pozornost např. veliký, zeleně lesklý Zlatohlávek skvostný
(Potosia aeruginosa), robustní a velký Tesařík piluha (Prionus coriarius), kovově zelený, modrý či bronzový Tesařík pižmový (Aromía moschata) a Střevlík (Carabus granulatus).

Vody obývá hojná ploštice Kleťanka obecná (Sigara falleni), která dobře plave i létá, spolu s jinými druhy vodních ploštic.

Říši motýlů zastupuje běžný Perleťovec stříbropásný (Argynnis paphia) a desítky dalších druhů.

Z hmyzu blanokřídlého spatří pozorný návštěvník hojnou, modročervenou Zlatěnku ohhivou (Chrysis ignita). Odborník možná zachytí přítomnost vzácné vosy Dioscoelius zonalis.

Další zastavení stezky ve směru do Lysé nad Labem (Vodní zdroj Káraný) – 0,8 km; další zastavení stezky ve směru do Čelákovic (Grado) – 0,9 km. Do konce stezky v Lysé nad Labem – 19 km, do konce stezky v Čelákovicích – 2 km.

Vodní zdroj Káraný: 50° 10′ 45,1″ N 14° 46′ 0,9″ E

Lipovka: 50° 10′ 29,5″ N 14° 45′ 39,1″ E

Grado: 50° 10′ 18,6″ N 14° 45′ 26,2″ E