Město Čelákovice

Národní přírodní rezervace Hrabanovská černava patří mezi nejcennější chráněné území naší republiky. Motivem ochrany je biotop slatinného ložiska s výskytem celé řady vzácných a ohrožeých rostlinných a živočišných druhů.

Chráněné území bylo zřízeno v roce 1955 na rozloze 27,6 ha, s pozdějším, dosud nerealizovaným návrhem na rozšíření o další pozemky na celkovou rozlohu 51,82 ha.

Na konci nejmladší doby ledové (würm) docházelo k intenzivní činnosti větru a k ukládání rozlehlých akumulací navátých písků (viz zastavení stezky č. 12 – Písečný přesyp u Byšiček). Tyto písky se ukládaly i v okolí Mlynařice do té míry, že u Staré Lysé a pod Hrabanovem bylo její údolí zcela zaváto. Tím vznikly jakési přírodní hráze, které zde zapřičinily vznik jezer. V jezerech se začaly ukládat jílovité písky a jemné písčité jíly, charakteristické nazelenalou barvou a fosilními kořeny vodních rostlin.

Na nich se později začala ukládat čistá jezerní (sladkovodní) křída. Jde o usazeninu s vysokým podílem uhličitanu vápenatého (v Hrabanově obsahuje více než 90 % CaCO₃). Uhličitan vápenatý většinou pochází ze skořápek měkkýšů, lasturnatek nebo vápnitých inkrustací vodních rostlin. Jezerní křída místy obsahuje polohy chemicky podobných sedimentů, označovaných jako gyttja, které vznikly z vrstev trusu živočichů.

Při vzniku jezer v celém Polabí měla velký význam prameniště podzemní vody ze svrchnokřídových (turonských) slínovců, charakteristické vysokým obsahem uhličitanu vápenatého. Na Mlynařici leží vydatná prameniště turonských vod mezi Benáteckou Vruticí a Milovicemi.

Jezero, které se původně rozkládalo v prostoru Hrabanova, vzniklo během nejmladší doby ledové (würm) a sedimentace v něm vrcholila během holocénu v období zvaném boreál (9 800 až 8 000 let př. Kr.). V nejhlubších částech jezera se usazovala jezerní křída, zatímco v okrajových částech vznikaly písčité jíly. Jezerní vývoj se zde udržel až do období zvaného epiatlantik (6 000 až 5 200 let př. Kr.).

Během uvedených období byla průměrná roční teplota asi o 3° C vyšší než dnes. Směrem k současnosti se klima stále mírně ochlazovalo. Uvedené údaje byly zjištěny pomocí studia pylových zrn stromů, zachovaných ve slatině. Vypovídají rovněž o složení tehdejších lesů, které měly smíšený charakter s mírnou převahou borovic.

Postupné zaplňování jezera jezerní křídou vedlo k jeho změlčení do té míry, že původně volnou vodní plochu bylo schopno osídlit vodní rostlinstvo. Tím došlo k zásadní změně sedimentace a jezero se změnilo ve specifický druh rašeliniště, který označujeme jako slatina. Podle vzniku a minerálního obsahu rozlišujeme dva typy rašelinišť, a to vrchoviště a slatiny. V obou typech rašelinišť vznikají organické sedimenty s obsahem více než 50 % spalitelných látek v sušině.

Slatiny se tvoří v mělkých stojatých nebo tekoucích vodách, které postupně od břehu zarůstají. Na rozdíl od vrchovišť (známých např. z Šumavy) jsou napájeny především podzemní vodou, která se akumuluje na dně údolí. Vznikají proto buď v oblastech s vysokou hladinou podzemní vody, nebo i v sušších oblastech v blízkosti vydatných pramenů. Podzemní voda je zpravidla bohatší na minerální látky než srážkové vody, a proto je vegetace ve slatině pestřejší než na vrchovištích. Daří se zde různým vodním rostlinám, jako je rákos, drobným keřům nebo některým stromům (olše).

Slatiny dělíme podle převahy dominantního druhu na mechovou, ostřicovou, rákosovou a další. Rozpoznávacím znakem slatiny je vysoký obsah vápníku, většinou obsahují více než 2,5 % CaO. Slatiny mají vysoký obsah spalitelných látek (min 50 %, často více než 75 %). K vytvoření slatiny o mocnosti jednoho metru je třeba několik set let. Při odvodnění slatina již dále nepřirůstá.

Slatiny v Polabí často představují závěrečné stádium zazemňování výše uvedených jezer. To je případ i Hrabanovské černavy. Slatinné sedimenty zde začaly vznikat v období zvaném subboreál (5 200 až 2 700 let př. Kr.). Ke vzniku a udržení Slatiny v Hrabanově významně přispěly nepropustné sedimenty předchozího jezera (jezerní křída a písčité jíly), které zvýšily podmáčenost celého údolí. Okolí Slatiny bylo v té době podle pylové analýzy porostlé lesem s naprostou převahou borovice.

Hlavním typem současné vegetace jsou jednak slatinné louky s převládajícím bezkolencem modrým, jednak společenstva ostřic. V menší míře se uplatňují rákosiny, v poslední době přibývá vrbových porostů, které indikují snižování hladiny podzemní vody.

Z vzácných rostlinných druhů zde roste Mařice pilovitá (Cladium mariscus), Šášina rezavá (Schoenus ferrugineus), Ostřice lemovaná (Carex hostiana), Sítina uzlíkatá (Juncus subnodulosus), Prstnatec pleťový (Dactylorhiza incarnata), Hrachor bahenhí (Lythyrus paluster).

Z živočichů jsou významně zastoupeni především měkkýši a hmyz. Mezi obojživelníky zde nalezneme i vzácnou Ropuchu krátkonohou (Bufo calamita). Z ptáků se objevuje charakteristická avifauna rákosin a vrbin, z dravců se zde vyskytuje Moták pochop (Circus aeruginosus).

Hrabanov patří k územím, která byla v minulosti člověkem intenzivně hospodářsky využívána. V roce 1570 zde plánoval založení rybníka císařský hejtman v Lysé Jan Chotounský z Chotouně, aby využil tamní mokřiny. V popisu hranic benáteckého panství je zmínka o hraniční hrázi Hrabanov, oddělující lyské grunty od Starolyského rybníka, který se v té době rozkládal v údolí Mlynařice.

Rybník zde skutečně založil až František Antonín Špork kolem roku 1750. Rybník pravděpodobně existoval ještě za tzv. sedmileté války, protože podle pověsti uvázla v jeho bahně děla ustupujících pruských vojsk, která se zde v roce 1756 utábořila. V soupise rybníků z roku 1786 již není na lyském panství vykazován ani jeden rybník. 

V letech 1882–1904 došlo k odvodnění Hrabanova. V jihozápadní části se těžila slatina a po této těžbě jsou dosud zřetelné jámy s volnou vodní hladinou. Nelze opomenout ani dlouhodobé snahy o další odvodnění Hrabanova, aby tyto pozemky mohly být využívány k lukaření, pastvinářství a k orbě. V letech 1959–1945 sloužil Hrabanov správě německého vojenského tábora jako pomocné cvičiště.

Od doby zřízení rezervace nebylo území hospodářsky využíváno. Nekosením luk dochází k samovolným změnám ve složení rostlinných a následně i živočišných společenstev. Uplatňují se nenáročné agresivnější druhy, zatímco vzácnější druhy ustupují. Současně dochází k náletu dřevin a vysoušení některých částí. Naopak některé původně lučinaté části byly ztrátou funkce odvodňovacích struh nadměrně zamokřeny.

Další zastavení stezky ve směru do Lysé nad Labem (Lom Ve skále) – 1,3 km; další zastavení stezky ve směru do Čelákovic (Vinička – křídové moře) – 1,7 km. Do konce stezky v Lysé nad Labem – 2,1 km, do konce stezky v Čelákovicích – 18,9 km.

Nacházíte se na území národní přírodní rezervace.

Prosíme o ohleduplné chování.

Lom Ve skále: 50° 12′ 25,5″ N 14° 50′ 9,1″ E

Hrabanovská černava: 50° 12′ 50,0″ N 14° 49′ 37,2″ E

Vinička – křídové moře: 50° 12′ 33,5″ N 14° 48′ 38,0″ E