ENDE

Vyhledávání

Přihlášení
Bezpečné Čelákovice

Město Čelákovice

Informační portál města a úřadu
Zima - strom vánoce

Zima - strom vánoce

Zastavení č. 5 - Vinička - křídové moře

Zastavení č.5

- geologie okraje České křídové pánve v okolí Lysé nad Labem 

Během druhohor, v období zvaném svrchní křída, byl  Český masiv postupně zaplaven mělkým mořem. Oblast, v níž zůstaly jeho sedimenty (usazeniny) zachovány, nazýváme Českou křídovou pánví.

Česká křídová pánev má rozlohu přibližně 14 000 km2 a její sedimenty pokrývají značnou část území České republiky (obr. 1). Příčinou vzniku pánve byl dlouhodobý pokles této části Českého masivu pod úroveň světového oceánu, vyvolaný tektonickými (horotvornými) pohyby. Pokles probíhal nepravidelně. Celý masiv i jeho jednotlivé kry při tom nepravidelně stoupaly a klesaly. V závislosti na tom se moře v různých obdobích rozšiřovalo nebo ustupovalo.

Hranice dnešního rozšíření svrchnokřídových sedimentů tedy není totožná s původním pobřežím moře. To se v jednotlivých obdobích různě posunovalo a s výjimkou nejstarších období (cenoman a spodní turon) jeho polohu většinou neznáme.

V generalizovaném pohledu má Česká křídová pánev tvar mísy, protažené severozápadním směrem. Mocnost sedimentů, zachovaných v osní části pánve činí 400–950 m. Směrem k okrajům pánve mají stále menší mocnost. Lysá nad Labem a Čelákovice leží v blízkosti jižního okraje pánve.

Sedimenty České křídové pánve jsou členěny do sedmi souvrství, z nichž jsou v okolí Lysé nad Labem a Čelákovic zachovány pouze spodní tři (obr. 2).

Na konci svrchní křídy došlo ke kolizi dvou prakontinentů Laurasie a Gondwany, v jejímž důsledku moře z Českého masivu ustoupilo. Značná část sedimentů křídového moře byla později rozrušena a odnesena erozí. Odhadujeme, že dno moře v době jeho ústupu se nacházelo několik set metrů nad dnešním zemským povrchem.

Svrchnokřídové sedimenty v okolí Lysé nad Labem

Okolí Lysé nad Labem a Čelákovic leží v jižním křídle pánve a jednotlivá souvrství jsou ukloněna 0,5° k severovýchodu do jejího středu. Sklon vrstev způsobuje, že směrem k jihu vystupují jednotlivá souvrství a posléze i podloží pánve na zemský povrch (obr. 3).

Perucko-korycanské souvrství

Křídová sedimentace začala v časovém období zvaném svrchní cenoman (obr. 2). Klesající oblast pánve byla protékána množstvím širokých řek, které usazovaly především písčité sedimenty. V četných močálech a jezerech se usazovaly jíly. Vegetace měla subtropický charakter, mezi dřevinami převládaly eukalypty, vavříny, ale i vrby nebo platany. Důsledkem stálého poklesu se do oblasti České křídové pánve začalo velmi pomalu šířit moře. V sedimentech z tohoto období často nalézáme zkameněliny listů suchozemských stromů, které však již padaly do vody obsahující mořské mikroorganismy. Během milionů let byly tyto usazeniny zpevněny na pískovce a jílovce. Pískovce vystupují na povrch v pruhu mezi Vyšehořovicemi, Čelákovicemi a Brandýsem nad Labem, kde byly po staletí využívány ke stavebním účelům. Jílovce se jako žáruvzdorná surovina těží u Horoušan jižně od Mochova.

Hlubokým vrtem v Lysé nad Labem (v Kovoně) byly tyto horniny zastiženy v hloubce 85–105 m pod povrchem. Zvodnělé souvrství pískovců je shora kryto mocným souvrstvím nepropustných jílovců a slínovců, takže tyto vody se nemohou mísit s vodami v připovrchové zóně a tedy ani být znečišťovány zemědělskou nebo průmyslovou činností. V důsledku svých zvláštních tlakových poměrů jsou označovány jako vody artéské neboli vody s napjatou hladinou. Jsou jímány např. vrty v nedalekém vodním zdroji Káraný (zastavení stezky č. 18) nebo v známém Lesním pramenu v Kersku.

Bělohorské souvrství

V období zvaném spodní turon vystoupila mořská hladina tak vysoko, že zaplavila poslední vyvýšeniny v pánvi. Nejnižší část bělohorského souvrství většinou tvoří sytě zelenošedá poloha jílovce, jehož neobvyklá barva je způsobena přítomností minerálu glaukonitu, doprovázeného často drobnými zrnky fosfátů. Přítomnost obou minerálů je ukazatelem mělkovodního, špatně prokysličeného, stojatého až poněkud hnilobného prostředí. Glaukonitický jílovec na bázi bělohorského souvrství dokládá, že v této době došlo k úplnému, ale pomalému zaplavení mořem. Poloha glaukonitovce byla obnažena např. zářezem dálnice D11 u Mochova.

Vyšší části bělohorského souvrství jsou tvořeny měkkými šedými slínovci, které se při zvětrávání zabarvují do šedožluta. Charakteristickým rysem těchto slínovců je nepřítomnost písčité příměsi, což znovu ukazuje na klidnou sedimentaci, neovlivněnou tektonickými pohyby. Slínovce vystupují na povrch např. v dolních částech jižních svahů svědeckých plošin Přerovské a Semické hůry.

Z této doby známe průběh jižního pobřeží moře, které je doloženo zachovanými útesy se zkamenělinami pobřežních přisedlých živočichů u Kutné Hory, Radimi, Velimi a Nové Vsi u Kolína, Na Černé skále u Brandýsa nad Labem nebo v okolí Odolené Vody. Z moře v té době ještě ojediněle vyčnívaly ostrovy, např. vrch Ládví na severním okraji Prahy. Později byly i tyto ostrovy zaplaveny a pobřeží se posunulo daleko k jihu. Hloubka moře je odhadována na první desítky metrů a ani v pozdějších obdobích pravděpodobně nepřekročila 200 m.

Slínovce bělohorského souvrství byly v naší oblasti využívány pouze omezeně na stavby místního významu. Horniny téhož stáří však sehrály významnou roli v románské architektuře Prahy.

Jizerské souvrství

Během následujícího období – středního turonu pokračoval pokles České křídové pánve. Hloubka moře se přesto významněji nezvětšovala, jak dokládají horniny, označované jako spongility. Jde o slínovce s vysokým podílem křemenných jehlic mělkovodních hub (spongilií). Pokles pánve byl kompenzován intenzivnějším zaplňováním sedimenty, zapříčiněným zvýšeným tektonickým neklidem. Důsledkem vyzdvižení některých ker vzrostla v okolí pánve intenzita eroze (rozrušování) a do pánve byl snášen i písčitý materiál. Epizodicky došlo k výzdvihům pánevního dna, spojeným se změlčením, lokálně i s vynořením. To je doloženo lokálními glaukonitovými polohami uvnitř sedimentů jizerského souvrství.

V širším okolí Lysé nad Labem je jizerské souvrství tvořeno střídáním šedých písčitých slínovců a namodrale šedých spongilitů, označovaných rovněž jako křemité vápence. V nejnižší části jizerského souvrství převládají slínovce nad spongility, které mají podobu tenkých řídkých vrstviček. Na počátku století byla tato část souvrství Antonínem Fričem označována jako tzv. dřínovské koule. Vyšší část jizerského souvrství je tvořena střídáním těchto hornin, avšak zastoupení a mocnost poloh spongilitů je výrazně větší. Tato mechanicky odolná část souvrství tvoří vrcholové části vyvýšenin našeho okolí (Přerovská a Semická hůra, Vinička, Zámecký vrch a Šibák) a byla často těžena ke stavebním účelům (viz zastavení č. 3 – Lom Ve skále). Původně byla označována jako tzv. vehlovické opuky.

Během dalšího vývoje vzniklo v České křídové pánvi ještě několik vyšších souvrství, která však nejsou v okolí Lysé nad Labem a Čelákovic zachována.

Výhled na širší okolí Lysé nad Labem

Tvářnost krajiny (morfologie) v širším okolí Lysé nad Labem dobře odráží geologickou stavbu, konkrétně střídání souvrství, tvořených měkkými a pevnými sedimenty. Pruh vyvýšenin, táhnoucí se po celém jižním obzoru, je většinou tvořen tvrdými horninami podloží křídové pánve, místy rovněž pevnými křemennými pískovci perucko-korycanského souvrství. Rozlehlá sníženina v širokém okolí Labe je vyvinuta na měkkých slínovcích bělohorského souvrství, většinou zakrytých čtvrtohorními štěrkopískovými terasami Labe.

Na jihu vidíme dvě svědecké plošiny – Přerovskou a Semickou hůru. Jejich vznik je podobný jako u tzv. pokliček v pískovcových skalních městech. Deska pevnějších hornin jizerského souvrství ve vrcholové části hůr pod sebou chrání měkké bělohorské slíny, které jsou v širším okolí hůr rychle erodovány. Na severním svahu Přerovské hůry došlo v těchto měkkých horninách dokonce k plošnému sesuvu.

Při pohledu na Zámecký vrch a Lysou nad Labem vidíme v popředí lom bývalé cihelny. Těsně pod jeho nejnižší částí probíhá plocha, kterou na bělohorské souvrství nasedá souvrství jizerské. V lomu jsou odkryty horniny, odpovídající „dřínovským koulím“. Vrchol Zámeckého vrchu tvoří viditelně k severovýchodu (tj. doleva) mírně ukloněná poloha „vehlovických opuk“. Její báze (plocha nasednutí) se nachází zhruba ve výškové úrovni nádvoří kláštera, kde také byla výkopy odkryta glaukonitová poloha.

Další zastavení stezky ve směru do Lysé nad Labem (Hrabanovská černava) – 1,9 km; další zastavení stezky ve směru do Čelákovic (Vinička – říční terasy) – 0,4 km. Do konce stezky v Lysé nad Labem – 3,8 km, do konce stezky v Čelákovicích – 17,2 km.

Po cestě z pískovny dolů na silnici – 0,3 km a po ní vlevo do Lysé nad Labem (k nádraží) – 3,3 km, vpravo do Staré Lysé – 2,0 km, nebo Dvorců – 1,1 km.

Trasa stezky vede ve směru do Čelákovic až po zastavení č. 8 po soukromých pozemcích. Prosíme o ohleduplné chování.

Hrabanovská černava: 50° 12′ 50,0″ N 14° 49′ 37,2″ E

Vinička – křídové moře: 50° 12′ 33,5″ N 14° 48′ 38,0″ E

Vinička – říční terasy: 50° 12,54590 N 14° 48,455362 E

Zastavení č.05

Zastavení č.5

Zastavení č.5

 
Zastavení č.5

Zastavení č.5

 
Zastavení č.5

Zastavení č.5

 
Zastavení č.5

Zastavení č.5

 
Zastavení č.5

Zastavení č.5

 
 
11.7.2013 17:50:46 - aktualizováno 30.4.2015 11:17:23 | přečteno 3392x | tana
 
Město Čelákovice
load