Město Čelákovice

Termínem říční terasa v geologii rozumíme plochý, zarovnaný tvar zemského povrchu, který vznikl erozní a akumulační činností řeky.

Pro říční terasu je rozhodujícím znakem nadmořská výška její báze (tj. plochy kontaktu se skalním podložím), která má v ideálním případě charakter velmi mírně ukloněné roviny.

Každý větší tok má v rámci svého údolí vyvinutou soustavu teras. Jde o pruhy štěrkopísků přibližně deskovitého tvaru, které probíhají generelně rovnoběžně s tokem řeky (obr. 1B). Nadmořská výška bází i povrchů jednotlivých teras stupňovitě klesá směrem k současnému toku. Štěrkopísky tedy nejsou v příčném řezu říčním údolím rozloženy spojitě, ale v podobě jakýchsi schodů, neboli teras (obr. 1C). Soustavu teras, ze které můžeme rekonstruovat průběh říčního toku v jednom nebo několika minulých obdobích, nazýváme terasovým systémem.

Vznik současné říční sítě a tvorba terasových systémů řek je jedním z hlavních znaků nejmladší geologické epochy – čtvrtohor (kvartéru), která začala před 2,5 mil. let. V předchozí geologické etapě – třetihorách (terciéru) řeky terasy nevytvářely.

Geologické procesy ve čtvrtohorách jsou odezvou výrazné změny klimatu na konci třetihor. Tehdy nastalo ochlazení s periodicky se opakujícími dobami ledovými (glaciály), kdy docházelo k nebývalému rozšíření kontinentálního ledovce, a dobami meziledovými (interglaciály), kdy ledovec ustoupil, bylo teplo a poměrně vlhko. Na obr. 2 je znázorněno časové rozpětí a označení jednotlivých ledových a meziledových dob.

Vlastní doby ledové a meziledové byly obdobími klimatické stability. Také geologická činnost řek tehdy nebyla příliš výrazná. Probíhalo hlavně zvětrávaní hornin na místě. V teplém období převládalo zvětrávání chemické, v chladném období zvětrávání mechanické. Těžiště činnosti řek leželo v krátkých přechodných obdobích, kdy vegetace poskytovala malou ochranu před erozí a byl dostatek vody.

Při nástupu doby ledové (ochlazování) ustupovala vegetace, postupně převládla eroze a řeka vyhloubila do skalního podloží široké koryto (obr. 1A). Během doby ledové probíhalo intenzivní zvětrávání zemského povrchu, který byl vystaven mrazové destrukci, proti které nebyl chráněn téměř žádnou vegetací. Navíc bylo k dispozici velké množství klastických zvětralin a také nezpevněných ledovcových sedimentů, které může voda unášet.

Na konci doby ledové docházelo k tání ledovců a tím k uvolnění značného množství vody. Koryta řek byla zaplněna zvětralinami z doby ledové, které do nich přívaly vod spláchly (obr. 1A).
Zvětrávání v chladném klimatu doby ledové spojené s poměrně dlouhým transportem způsobilo, že výplň koryt má nejčastěji charakter štěrkopísků.

Během teplé doby meziledové byl povrch kryt hojnou vegetací, takže erozní činnost řek byla značně omezena. Teprve během nástupu další doby ledové vegetační kryt značně zřídl, případně zmizel, a řeka se znovu zahloubila (obr. 1B). Nové, hlubší koryto však často už nebylo tak široké jako koryto předcházející. V okrajových částech předchozího koryta zůstala zachována část jeho výplně, která nebyla při vytvoření nového koryta odnesena (obr. 1A–1C). Tím vznikla terasa.

Popsaný cyklus se opakoval s každou ledovou dobou a tedy každá terasa představuje výplň říčního údolí z této ledové doby. Proto terasy označujeme názvy, odvozenými od názvů ledových dob (obr. 2). Sedimenty nejmladší terasy jsou často zachovány v podloží usazenin současné nivy (obr. 1C) – viz zastavení č. 16 – Niva Labe.

Tvorba terasového systému probíhá jinak v denudační oblasti a jinak v akumulační oblasti, kam patří i naše okolí. V denudační oblasti leží nejstarší terasy nejvýše nad současným tokem, zatímco v akumulačních oblastech leží nejstarší sedimenty na bázi souvrství a povrch pánevní výplně tvoří sedimenty nejmladší.

Terasa, odkrytá v pískovně na Viničkách je nejjižnější výskyt mohutného terasového systému. Tento systém byl vytvořen tokem, který je někdy nazýván „Paleo-Jizera“, ale podle mocnosti a rozsahu teras muselo jít o tok podstatně vodnatější než dnešní Jizera. Z okolí Lysé nad Labem můžeme sedimenty „Paleo-Jizery“ sledovat proti proudu až k Hornímu Bousovu u Mladé Boleslavi, tedy v délce asi 40 km. Paralelně zde běží dvě hlavní úrovně teras – vyšší günzské a nižší spodno-mindelské terasy. Spád systému činí v průměru 1 promile (1 m na 1 km), což je spád běžný i u dnešních řek (např. Labe v okolí Nymburka má spád asi 0,5 promile, Jizera pod Mladou Boleslaví 0,8–1,5 promile). Místo soutoku „Paleo-Jizery“ s Labem není snadné rekonstruovat. Lze jen předpokládat, že mocná štěrkopísková výplň labského řečiště pod Starou Boleslaví a mělnického prolomu obsahuje materiál přemístěný z této pradávné delty.

Výše položenou günzskou terasu systému Paleo-Jizery tvoří štěrkopísky na návrších v okolí Jiřic a Lipníku. Štěrkopísky níže položené mindelské terasy tvoří čepičky na návrších v okolí Lysé nad Labem – na Viničkách, Zámeckém vrchu, Šibáku a na bezejmenném kopci východně od Staré Lysé.

Pískovna na Viničkách je založena v terase svrchního (mladšího) mindelu. Tato terasa menšího rozsahu navazuje na systém günz – spodní mindel. Mezi valouny je významně zastoupen tzv. jizerský materiál fylity a svory, permské sedimenty a vulkanity, vulkanity ze severovýchodních Čech. Mezi valouny nalezneme také chalcedony a acháty, které původně tvořily výplň bublin v permských vulkanitech (lávách). Část valounového materiálu má pravděpodobně svůj původ v Orlických horách (směr Orlice – Labe). Vzácně je možno nalézt i pazourek, který svědčí o komunikaci řeky s oblastí severočeského zalednění.

Za dobu asi 500 tisíc let, která uplynula od uložení štěrkopísků terasového systému Paleo-Jizery, si Jizera a ostatní přítoky Labe v okolí Lysé nad Labem prorazily zcela nová údolí a zařízly se o 50 m hlouběji do křídového podloží. Tato nová údolí jsou vyplněna mladšími říčními terasami stáří riss – würm o mocnosti štěrkopísku 5–25 m (obr. 2). Tyto terasy již byly uloženy Labem a Jizerou v jejich přibližně dnešním průběhu. Povrch mladších teras tvoří rozsáhlé plochy mezi Labem a Jizerou (obr. 3). Do těchto náplavů se v nejmladší geologické době (holocén) jen mělce zařízly dnešní toky (eroze cca 2–6 m).

Další zastavení stezky ve směru do Lysé nad Labem (Vinička – křídové moře) – 1,5 km; další zastavení stezky ve směru do Čelákovic (Červený
hrádek) – 1,9 km. Do konce stezky v Lysé nad Labem – 5,3 km, do konce stezky v Čelákovicích – 15,7 km.

Po cestě z pískovny dolů na silnici – 0,4 km a po ní vlevo do Lysé nad Labem (k nádraží) – 3,3 km, vpravo do Staré Lysé – 2,0 km, nebo Dvorců – 1,1 km.

Trasa stezky vede na následující zastavení č. 7 ve směru do Čelákovic terénem, který není sjízdný pro jízdní kolo (nutno vést). Tento úsek lze objet výše uvedeným způsobem na silnici a po ní vpravo (0,8 km) směrem do Staré Lysé. Zde silnici kříží trasa stezky těsně před zastavením č. 8, dobře viditelným ze silnice.

Vinička – křídové moře: 50° 12′ 33,5″ N 14° 48′ 38,0″ E

Vinička – říční terasy: 50° 12,54590 N 14° 48,455362 E

Červený hrádek: 50° 12.62500 N 14° 48.37852 E