Město Čelákovice

Historie Červeného hrádku

Návrší Vinička vybíhá ve své jihozápadní části do polohy nazvané Na Červeném hrádku, kde jsou ještě dnes patrné zbytky opukových obvodových zdí s jedním nárožím středověkého charakteru. Na konci 19. století, kdy psal August Sedláček své monumentální dílo: Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl. 10, bylo zde údajně čtverhranné místo, obklopené na severní a východní straně příkopem, ještě dobře patrné a pokryté lesem. V současné době je zde pole a následkem hluboké orby a rozoraných mezí je terén ve vnitřní části zcela vyrovnán a eventuální stavební relikty překryty hlínou. Charakter původního hrádku lze těžko stanovit bez terénního archeologického výzkumu. Ani v tomto případě nemůžeme proto zcela vyloučit, že zde stála  prvotní Lysá, ke které se vztahují historické zprávy z počátku 11. století, týkající se především přemyslovských knížat Jaromíra a Oldřicha. V pozdější době zde nejspíše bylo sídlo vladyků a rychtářů panství lyského. Ze 14.–15. století jsou uváděni v písemných pramenech Jindřich Hunger z Lysé a jeho synové Petr a Jan. Jak je patrné z místního názvu, pěstovala se na jižních a jihovýchodních svazích Viniček od dávných dob i vinná réva.

Stojíme na tzv. bílé stráni. Bílé stráně jsou svahy na slínovcích a slínech v teplých oblastech Čech. Příznačné jsou pro ně bělavě zbarvené jílovité půdy a zvláštní složení druhů rostlin. Převládají suchomilné a teplomilné druhy a mnohé z nich jsou buď celkově vzácné, anebo mají v Čechách omezený výskyt – rostou právě jen na těchto stanovištích bílých strání. 

Pro bílé stráně je typická kombinace suchých nízkých trávníků a druhově bohatých křovin.

Z keřů převládá Svída krvavá (Swida sanguineá) a hojné jsou Ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), Trnka (Prunus spinosa), Líska (Corylus avellana),  Hloh jednoblizný (Crataegus monogyna) a Řešetlák počistivý (Rhámnus cathartica).

V trávnících se střídají rozsáhlé porosty  Válečky prapořité (Brachypodium pinnatum) a Sveřepu vzpřímeného (Bromus erectus).

Z dalších suchomilných a teplomilných  druhů je pro bílé stráně charakteristický výskyt  Hlaváče žlutavého (Scabiosa ochroleuca), Dobromysli (Origánum vulgare), Řepíku lékařského (Agrimonia  eupatoria), Šalvěje přeslenité (Salvia verticillata) a Jehlice trnité (Ononis spinosa). Na podzim nás na otevřených místech potěší (ale jen na pohled – je chráněný!) temně modrý Hořeček brvitý (Gentianella ciliata). To jsou ovšem druhy sice vzácnější, ale našli bychom je i na vápencích, například v Českém krasu mezi Prahou a Berounem. 

Specialitou bílých strání jsou však druhy, které bychom na vyprahlém svahu asi nečekali. Omah vrbolistý (lnula salicina) je totiž stejně hojný i na vápnitých mokřadech – Černavách, kde si klidně roste po kotníky ve vodě. A Ledenec přímořský (Tetragonolobus maritimus) má dokonce druhý domov na slaných půdách mořského pobřeží. 

Bílé stráně se zhruba podobným vzhledem i druhovým složením jsou typické pro celou teplou oblast Čech a především právě pro Polabí. Najdeme je zhruba od Loun po Nymburk a od Litoměřic až k Praze. Ve středním Polabí je najdeme v chráněných územích Žehuňská obora, Báň, Vinný vrch a na dalších kopcích jako je Oškobrh, Cecemín či Semická hůra.

Za zvláštní složení druhů na bílých stráních je odpovědná kombinace několika faktorů – žádný sám o sobě by nestačil.

Geologický podklad

Tvoří jej měkké slíny a o něco tvrdší slínovce čili opuky. Obě tyto horniny mají velký obsah významné živiny vápníku, ale přitom velmi málo přístupného dusíku a fosforu. Proto zde mohou růst jen druhy, které takovou jednostrannou výživu snesou. Všimněte si, že převážnou většinu druhů rostoucích na kyselých pískách Dvoreckých lesů tu vůbec nenajdete. Mimo to jsou tyto horniny bohaté na jílovité minerály. Ty mají právě onu bílou barvu, která dala těmto lokalitám jméno. Jíl v létě vyprahne a ztvrdne na kámen, v zimě se naopak mění v neprodyšně mokré bahno. To je opět mučení, které řada druhů nesnese. A toho využívají konkurenčně slabší, ale odolnější druhy, jako právě zmíněný oman a ledenec, které zde naopak dokážou vydržet bez úhony.

Svažitý terén

Svah, na kterém stojíme, je orientován jihozápadním směrem, a to jsou nejvýslunnější polohy vůbec. Proč nejsou nejteplejší svahy orientované čistě k jihu? Je to hlavně proto, že nejtepleji nebývá v poledne, ale v časném odpoledni, kdy už slunce jde k západu.

Klimaticky teplá oblast

Střední a dolní Polabí je výrazně teplé a suché. Podílí se na tom především tzv. srážkový stín Krušných hor, které zachycují bohaté deště jdoucí od  severozápadu.

Historický vývoj lokality

Bílé stráně oproti běžným stanovištím jen nesnadno zarůstají lesem. Má to tři příčiny. Střídavě mokrý a vyprahlý podklad sám o sobě není pro uchycení semenáčků vhodný. Krom toho na bílých stráních dochází k pohybům půdy. Jílovitá zemina napitá vodou má sklon sjíždět se svahu a tak občas vznikne svahový sesuv velikosti od několika decimetrů po desítky metrů a kolonizace začíná znova od nuly. Bílé stráně se nacházejí ve staré kulturní oblasti, kde přinejmenším už od mladší doby kamenné trvale odlesňoval člověk vypalováním a pastvou. Proto je pravděpodobné, že velká část bílých strání nebyla nikdy během doby poledové zalesněna. Některé druhy bílých strání jsou tedy pravděpodobně relikty čili zbytky flóry z období těsně po době ledové, které zde od té doby přežívají. 

Výslunná stráň bývalého lomu hostí řadu zajímavých teplomilných zástupců hmyzu.

Z motýlů je to více druhů okáčů, např. převážně hnědý Okáč luční (Maniola jurtina), z vřetenušek  červenomodrá Vřetenuška obecná (Thermophyla  filipendulae) a vyskytuje se i vzácný hnědavě šedý Lišaj svlačcový (Herse convolvuli).

Ploštice jsou zastoupeny desítkami druhů,  z nichž nápadná je Kněžice pásovaná (Graphosoma lineatum), pasoucí se obvykle na okoličnatých  rostlinách.

Z hmyzu blanokřídlého si lze všimnout  černooranžového Čmeláka skalního (Bombus  lapidarius), či vzácné Kutilky písečné (Amophila sabulosa), která zabezpečuje potravu pro potomstvo tak, že žihadlem ochromí nějaký hmyz, obvykle housenku, tu pak zahrabe do země, když na ni před tím naklade vajíčko.

Brouci, jako jedna z nejpočetnějších skupin hmyzu, se představuje mandelinkou Vrbařem čtyřtečným (Clytra quadripunctata), červenou s černými skvrnami, nebo malým, ale velmi pohledným  Květokrasem třešňovým (Anthaxia nitidula).

Další zastavení stezky ve směru do Lysé nad Labem (Vinička – říční terasy) – 1,9 km; další zastavení stezky ve směru do Čelákovic (Hráz rybníka Hladoměře) – 0,7 km. Do konce stezky v Lysé nad Labem – 7,2 km, do konce stezky v Čelákovicích – 13,8 km.

Vinička – říční terasy: 50° 12,54590 N 14° 48,455362 E

Červený hrádek: 50° 12.62500 N 14° 48.37852 E

Hráz rybníka Hladoměře: 50° 12′ 35,9″ N 14° 48′ 11,9″ E