ENDE

Vyhledávání

Přihlášení Cookies
Bezpečné Čelákovice

Město Čelákovice

Informační portál města a úřadu
Léto - náměstí - kašna

Léto - náměstí - kašna

Zastavení č. 8 - Hráz rybníka Hladoměře

Zastavení č.8

- rybníkářství v okolí Lysé nad Labem v 16.18. století 

Mlynařice 

Mlynařice je jednou z větví potoka Vlkavy, od jehož hlavního toku se odštěpuje u Vápenska. Potok Vlkava je zvláštní tím, že se směrem po toku rozděluje do několika větví. Po odstěpení Mlynařice se znovu rozdvojuje u Hronětic na východnější větev – Farský potok a západnější větev – Hronětický potok.

Původně Vlkava tekla v místech dnešní Mlynařice. Dokládá to více než 15 m hluboké koryto až kaňon, které potok vyhloubil do skalního podloží během poslední doby ledové a později znovu zaplnil vlastními usazeninami. Koryto bylo zastiženo vrty ve Staré Lysé a v Milovicích (viz geologický profil na zastavení stezky č. 6 Vinička – říční terasy).

Značně neobvyklé větvení toku Vlkavy je pravděpodobně způsobeno jevem, označovaným jako načepování. Většina toků v Českém masivu má tendenci zahlubovat se. Při prohloubení koryta potoka roste erozní síla jeho horního toku, který se posunuje stále dál od ústí potoka směrem proti proudu. Když horní tok potoka „při své cestě vzhůru“ narazí na nějaký jiný tok, obvykle jej strhne do svého koryta. To byl pravděpodobně osud původní Vlkavy, která byla načepována dvěma samostatnými potoky (dnes Farskou a Hronětickou větví). Z původního toku zůstala jen drobná vodoteč Mlynařice, která se dodnes zachovala díky umělému udržování za účelem napájení soustavy rybníků v 16. a 17. století. Mlynařice protéká hrází rybníka Hladoměře 100 m jižně od tohoto zastavení. 

Rybníkářství v Čechách

Počátky budování rybníků spadají v Čechách již do 15. století, ale dobou největšího rozkvětu bylo století šestnácté. Jeho příčiny úzce souvisí se způsobem obdělávání půdy. Ten byl v tehdejší době značně primitivní a výnosy byly malé. Ve srovnání se zemědělstvím poskytoval rybník daleko větší prospěch, navíc byly ryby jedním z mála zdrojů masa i pro neurozené vrstvy. To bylo ještě zvýrazněno poměrně volnou legislativou, spojenou s rybníky, které kromě panstva mohla vlastnit také každá obec, cechy, fary i majetní měšťané. Výsledkem těchto podmínek byla překotná výstavba rybníků od konce 15. století.

Na konci 16. století už byla ryba obyčejným jídlem a nadprodukce ryb zpomalila tempo výstavby nových rybníků. Hospodářské reformy Marie Terezie a Josefa ll., bohaté úrody v letech 1769–1772 a především nástup tzv. střídavého (trojhonného) hospodaření na zemědělské půdě zlikvidoval většinu českých rybníků. V Polabí byl poslední ranou rybníkům rozvoj cukrovarnictví, protože pěstování cukrovky znamenalo další zvýšení rentability využívání zemědělských  pozemků.

Rybníky v našem okolí

Rozmach rybníkářství v Čechách na počátku 16. století výrazně ovlivnil i široké okolí Lysé nad Labem Pavel Stránský ve spise „O státě Českém“ z roku 1656 uvádí, že hlavním zdrojem příjmů lyského a benáteckého panství jsou rybníky, jež jsou v těchto místech početné a vynikají množstvím chutných kaprů. Podle P. Vojáčka bylo „Z věže Iyského hradu vidět asi 50 rybníků“.

Počátky budování rybníků v našem okolí jsou spojeny s pány z Donína, kteří v 16. století vlastnili benátecké a kostomlatské panství. V roce 1548 musel Bořek z Donína, jako trest za účast svého otce Bedřicha v protihabsburském povstání odstoupit kostomlatské panství císaři Ferdinandovi I., který je připojil k lyskému. Jeho mladší bratr Jindřich, držitel benáteckého panství, celkem pochopitelně pojal úmysl škodit císařským hejtmanům na Lysé odplatou za bratra. To pak po celý život vytrvale činil formou nejrůznějších schválností v mezích zákona. Císařští jej za to jistě neměli rádi a dále uvedená pověst je možná jejich propagandistickou odvetou.

Většina rybníků na lyském, kostomlatském a benáteckém panství byla napájena uvedenými větvemi potoka Vlkavy (obr. 1). Největší rybníky našeho okolí byly vytvořeny v řadě za sebou v údolí potoka Mlynařice, které územně patřilo k panství benáteckému. Jsou to rybníky Hladoměř, Starolyský a Vrutický. Zmínky o prvních dvou se objevují již před rokem 1509, kdy panství koupil  Bedřich z Donína.

Rybník Hladoměř byl podle ústní tradice velmi mělký a málo výnosný. Dodnes se zachovala jeho hráz (obr. 2), na které je umístěno toto zastavení. Rybník míval násadu 200 kop a byl vypuštěn již v první polovině 18. století.

Starolyský rybník byl největším z uvedených rybníků. Po jeho hrázi vede silnice ve Staré Lysé v místech, kde křižuje Mlynařici. Místy měl hloubku přes 5 m a násadu až 400 kop. Vysušen byl jako poslední v našem okolí až v roce 1850. 

Budování rybníků na lyském, kostomlatském a benáteckém panství kulminovalo kolem roku 1550 díky podnikavému císařskému hejtmanovi v Lysé Václavu  Zálužskému z Vostroskal. Ten založil na Nymbursku řadu rybníků, jako např. Nadýmač a Bílek na potoce Liduška severně od Kamenného Zboží a řadu dalších projektoval. V jižním okolí Lysé nad Labem se snažil upravit rybník u Litole, který „nechce držet vodu a zůstává pustý“. Zdatným protihráčem mu byl Jindřich z Donína, který mimo jiné krátce před rokem 1575 založil rybník  Vrutický. Jeho hráz je dodnes zachována v Benátecké Vrutici, v těsné blízkosti silnice do Lysé nad Labem.

Poslední etapa výstavby rybníků souvisí se stavební činnosti Františka Antonína Šporka. V dnešním Hrabanově byl založen Hrabanovský rybník, v blízkosti nynějšího Husova náměstí  v Lysé nad Labem malý rybník u tehdejšího pivovaru a především rybník Nový Vazek u Šnepova. Tyto rybníky asi neměly velký hospodářský úspěch, protože v soupise z roku 1786 není na lyském panství vykazován ani jeden rybník a na benáteckém panství jen rybník Starolyský.

Dr. J. Veverka, který shromáždil historické údaje o bývalých rybnících, neuvádí nízký, ale zřetelný zbytek hráze v terénní prohlubní u borků v blízkosti místa, které se nazývalo „V drážkách“. Právě nedaleko ”Drážek“ se podle P. Vojáčka nacházela lokalita „V tůních“, kterou zmiňuje královna Guta Habsburská v zakládací listině města Lysé roku 1291. Guta v ní pověřuje svého služebníka Rudlína, aby pod hradem rozměřil a osadil statky v Lysé a za odměnu mu mimo jiné přiznává též „rameno labské nebo-li rybník jakýsi, obecně zvaný tůně, zněhož Rudlín a dědicově jeho zaopatřovati budou stůl náš každoročně rybami ve stejné hodnotě 4 hřiven a tím způsobem jeho služebnost bude vymezena a nic více ze zmíněného rybníku“.

Pověst o hrázi rybníka  Hladoměře

K Hladoměři se váže pověst, kterou uvádíme ve  znění publikovaném Fr. Otrubou v roce 1925.

V 16. století patřil rybník Hladoměř pánu z Donína, který byl velmi ukrutný. Ten poručil poddanému lidu stavěti hráz u rybníka na jižní straně, a hlínu na ni nanositi musely i těhotné ženy ve svých klínech, při čemž byly od dozorců biči stále poháněny.

Když pán z Donína zemřel, vídali v noci lidé po hrázi jezditi vůz tažený mužem. Na voze seděly dvě černé postavy. Jedna z nich časem zvolala: „Švihni pána z Donína!“ Druhá švihla, až ji odletěla od biče šňůrka. Když se o tom dozvěděla choť nebožtíkova, šla v noci na hráz, vyčkala povoz a ptala se, jak by mohla svého manžela vysvoboditi. „Až bude roznesena všecka hlína hráze na ta místa, odkud byla vzata, bude tvůj muž vysvobozen”, dostala za to odpovědi. Paní si povzdechla: „To není možno“. Neznámí řekli: „Není mu tedy také možno pomoci“. Švihli pána z Donína a ujížděly dále.

Archeologické památky  v okolí Mlynařice

Z levého břehu potoka Mlynařice, při úpatí kopce Viničky, pocházejí pozůstatky osídlení z 1. stol. př. Kr., kdy zemi ovládli Keltové, jedno z nejstarších středoevropských etnik, známých jménem. Střední Polabí bylo v této vrcholné  etapě keltského hospodářského rozkvětu poměrně  hustě osídleno. Osadu pod Viničkami obývali zemědělci a lokální řemeslníci, kteří se zabývali mimo jiné i hutnictvím železa a kovářstvím.

Dále k jihovýchodu, od tohoto zastavení směrem k Lysé nad Labem, byly před lety rozrušeny žárové hroby z doby římské, uložené do země na mírné terenní vlně v poloze Hvězdařík. Pocházejí z následujícího období, kdy po zániku keltské moci v Čechách osídlily zemi germánské kmeny, dle písemných pramenů Markomané. Mezi spálenými kosternými pozůstatky, pietně uloženými do keramických nádob, byly objeveny bronzové šatové spony a žárem poškozená bronzová pánev s ozdobně provedenou rukojetí a s vyraženým kolkem provinciálně římského výrobce (C.BVCCION /is/ OMVL/li/). Právě tento kolek datuje pánev na počátek 1. stol. po Kr. Popsané předměty dokládají dálkové obchodní styky s římskou říší, stejně jako bronzové vědro z doby vlády císaře Augusta, vyplavené z labského břehu na dnes už blíže nezjistitelném místě lyského katastru. Rovněž jednotlivé bronzové římské mince byly nalezeny na různých místech v okolí. Na levém břehu potoka byly dále zaznamenány pozůstatky osídlení z pozdní doby kamenné.

Další zastavení stezky ve směru do Lysé nad Labem (Červený hrádek) – 0,7 km; další zastavení stezky ve směru do Čelákovic (Dvorecké lesy) – 2,3 km. Do konce stezky v Lysé nad Labem – 7,9 km, do konce stezky v Čelákovicích – 13,1 km.

Po silnici do Lysé nad Labem (k nádraží) – 4,0 km, do Staré Lysé 1,3 km.

Hráz rybníka Hladoměře: 50° 12′ 35,9″ N 14° 48′ 11,9″ E

Dvorecké lesy: 50° 11′ 46,1″ N 14° 47′ 42,6″ E

Zastavení č.08

Zastavení č.8

Zastavení č.8

 
Zastavení č.8

Zastavení č.8

 
Zastavení č.8

Zastavení č.8

 
Zastavení č.8

Zastavení č.8

 
 
11.7.2013 17:58:56 - aktualizováno 30.4.2015 13:21:29 | přečteno 1714x | tana
 
Město Čelákovice
load