Město Čelákovice

Železniční most přes Labe

Stručná historie železničního mostu přes Labe v Čelákovicích: Silueta dvou ladných oblouků zdejšího železničního mostu, zrcadlící se ve vodní hladině od roku 1907 je nenávratně pryč. Lidé si už zvykli na most nový tak, jako si zvykli naši předkové na ten, který je od roku 2021 již minulostí.

První jednokolejný železniční most přes Labe z roku 1873 ale obloukový nebyl. Měl čtyři rovná pole, tvořená spojitými příhradovými nosníky s dolní mostovkou, každé o rozpětí kolem čtyřiceti metrů.
Mnoho dokumentů o výstavbě tohoto mostu není běžně dostupných. O to cennější a zajímavější jsou ty, které zapsal do obecní kroniky starosta nedalekých, tehdy ještě samostatných, Sedlčánek Matěj Klicpera.
Podle jeho slov začala stavba v červnu 1872 zatloukáním dřevěných pilotů do labského dna natěsno, s cílem vytvořit v řečišti studny na jejichž dně pak tehdejší dělníci stavební firmy Vojtěcha Lanny po vyčerpání vody založili mostní pilíře. Dva návodní v řečišti a tři břehové, z toho jeden v inundačním suchém poli na pravém břehu pro případ rozlití vody za povodně. Pilíře a železniční násep vedoucí od lesní výklenkové kaple u svatého Václava k Jiřině byly téměř hotové do Vánoc téhož roku, tedy za sedm měsíců. Zima byla prý mírná, což umožnilo dokončit celou stavbu v září 1873. Dne 14. května 1873 přejela, řečeno slovy Matěje Klicpery, most u Jiřiny první parní mašina se „šutrem“.
Tento původní čelákovický most po 35 letech provozu dosloužil a v letech 1907–1908 byl zásadně zrekonstruován. Tři přímá říční pole byla nahrazena dvěma obloukovým, na místě nýtovanými příhradovými nosníky s dolní mostovkou. Nové betonové návodní pilíře byly vyšší a širší směrem „po proudu“, obložené kamennými kvádry. Břehové pilíře byly rozšířeny. Most zůstal jednokolejný, ale jeho pilíře byly takto, ještě za monarchie připraveny na uložení koleje druhé. K tomu došlo až počátkem 20. let 20. století (uvádí se rok 1921) v souvislosti s vybudováním druhé koleje železnice mezi Prahou a Lysou nad Labem.
Od roku 1923 se stal součástí dvoukolejné železniční trati jako dva konstrukčně shodné souběžné mosty jednokolejné. Každý z nich měl dvě poloparabolická pole přes labské řečiště a jedno přímé na pravém břehu jako inundační. K připojení navržené lávky pro pěší nedošlo. Údaje o délce a šířce mostu se v jednotlivých podkladech liší. Uvádí se délka 151,3 m, šířka 16 m, jindy délka 156,2 m. Podjezdná (podplavná) výška 4,7 m.
Most byl svědkem mnoha dramatických událostí. Povodní, z nichž jediná byla vytesána do vodočtu asi 2 m nad patou levobřežního pilíře s datem 1891. Neštěstí, při nichž zahynuli lidé nerespektující zákaz vstupu, vyhloubení a označení dutin pro uložení náloží ve zdivu pilíře pravobřežního inundačního pole ve 40. letech 20. století, smrt dvou čelákovických mladíků zastřelených 5. května 1945 německou stráží mostu, nebo takzvané hluboké brodění tanků československé armády z nedalekých Milovic (Mladé), nacvičujících překonání Labe jízdou po jeho dně od konce 50. let 20. století.
Věřme, že silueta nového mostu moderní konstrukce s lávkou pro pěší se bude v Labi zrcadlit nejméně tak dlouho, jako silueta obloukového mostu z počátku 20. let 20. století.

Literatura: Kronika města Čelákovice I., Městské muzeum Čelákovice 2006; Kronika obce Sedlčánek I., Městské muzeum Čelákovice 2009