Město Čelákovice

Narodil se v noci na Štědrý den v roce 1937 v Brně, ale své dětství a dospívání prožil v Praze. Maminka pocházela z Valašska, byla věřící a její dvě sestry byly řeholnice. Když chodil do školy, bylo povinné náboženství, které vyučoval kněz. Výuku i návštěvu bohoslužeb pokládal Richard Scheuch za samozřejmost. Do kostela svatého Václava v Nuslích se tehdy nemohli věřící ani vejít a museli stát před kostelem. K jeho „probuzení“ přispěla skutečnost, že se stal ministrantem a služba u oltáře se mu velice líbila. Panu faráři musel odpovídat latinsky z papírku, aniž tomu přesně rozuměl. Kamarádství s tamními ministranty jej nábožensky i lidsky povzbuzovalo, protože škola už byla ovládána komunistickou ideologií. V pubertě dostal do rukou misálek s českými texty liturgie. Teprve tehdy začal více chápat otázky víry. Když se přes veškeré obtíže dostal na ekonomickou střední školu v Praze, Masné ulici, poznal kostel sv. Jakuba, kde na něj hluboce zapůsobilo hudební umění skvělého sboru svatojakubského. Seznámil se i s katolickou literaturou, která na něj zapůsobila proti soudobě šířené materialistické ideologii. V posledních studentských letech začal toužit být knězem.

Touha byla posílena kamarádem, který již studoval teologii na fakultě v Litoměřicích. V roce 1957 se dozvěděl, že má zákaz studia na všech vysokých školách v Československé republice a má jít pracovat do dělnického prostředí. To vše právě kvůli náboženskému přesvědčení. Nakonec se do litoměřického semináře dostal, a to jednak proto, že teologická fakulta nebyla v očích tehdejších vládců asi pokládána za řádnou vysokou školu, a také proto, jak říká: „Moje teta se s ostatními řeholnicemi za mne modlily, abych mohl vystudovat a být vysvěcen na kněze, a to se stalo skutkem v roce 1962, kdy až ze Slovenska nás přijel vysvětit pan biskup Lazík.“

Nejprve však musel absolvovat povinnou dvouletou vojenskou prezenční službu v Kostelci nad Labem, kde byl útvar ženijního vojska, složený většinou z nespolehlivých živlů. Požehnáním pro něj však bylo, že se zde seznámil s evangelickým duchovním Jaroslavem Voříškem a Pavlem Tůmou, současným redaktorem Many. Společně vytvořili ekumenické společenství mladých křesťanů, ve kterém posilovali svoji víru a navštěvovali bohoslužby všech církví, které v Kostelci působily.

Po vojně od roku 1964 působil jako kaplan v Plzni. Tam chodili s katolickou mládeží na evangelické sdružení mládeže vedené farářem Jiřím Pumrem. Teprve tehdy, v době, kdy se konal od 1962 do roku 1965 druhý vatikánský koncil, se seznámil s hlubokým biblickým chápáním. Za železnou oponou se o něm oficiálně moc lidé nedozvěděli. On však ano. Dozvěděl se o změnách a radoval se z nich, především když byly do našeho katolického prostředí uváděny. V této době byl málem zbaven státního souhlasu k vykonávání duchovenské služby. Ale tzv. „Pražské jaro“ mu v roce 1968 umožnilo v Plzni zůstat.

Po normalizaci v roce 1969 však raději požádal o přeložení a dostal se do Brandýsa nad Labem.

Z tohoto období vzpomíná: „Pamatuji si na setkání s panem biskupem Tomáškem, který mi daroval v češtině vytištěné dokumenty koncilu vydané v Římě s poznámkou – U Vás to jistě nebude ležet ladem.“

V roce 1971 byl přeložen do Čelákovic, kde jako farář, vikář a osobní děkan působil do konce roku 2014. V roce 1989 se mu po desetiletém bádání podařilo vydat Průvodce Apokalypsou, který byl v té době jedinečným populárním zpracováním této tématiky u nás. Čerpal od německého teologa Läppleho, slovenského luteránského profesora Gábriše s přihlédnutím k českému ekumenickému komentáři k Novému zákonu. Po roce 1990 měl umožněno cestovat a prohloubit si vědomosti o mnohých biblických zemích. O těchto cestách se rád podělil na přednáškách.

V posledních letech měl v Čelákovicích a okolí na starosti celkem sedm kostelů a tři fary, na jejichž opravách a údržbě se podílel.

Nyní působí v Praze.

V pořadí třetí Výroční cenu města Čelákovic, a to za rok 2015, udělilo Zastupitelstvo města Čelákovic dne 24. 6. 2015 P. Richardu Scheuchovi za dlouholetou obětavou službu věřícím města Čelákovic. Převzal ji osobně ve středu 28. 10. 2015, kdy se uskutečnil Slavnostní večer u příležitosti udělení a předání Výroční ceny města Čelákovic 2015 s koncertem skupiny Spirituál kvintet. 

I tentokrát bude naplněna tradice věnovat výtěžek ze vstupného slavnostního večera na charitativní účel, jehož výše je
32 100 Kč.

Jako příjemce daru je navržen Nadační fond (NF) Kapka naděje, který je zřízen za účelem shromažďování finančních prostředků určených zejména k zajištění léčebných, školních, kulturních a sociálních potřeb nemocných dětí, a to zejména dětí postižených nádorovým onemocněním.

NF Kapka naděje vznikl v září roku 2000 na podkladě životních zkušeností paní Venduly (Svobodové) Pizingerové.

„Kdyby naše činnost pomohla zachránit jen jediný dětský život, tak to stojí za to. Myšlenku a poslání NF Kapka naděje chci věnovat památce mé dcery Klárky,“ tak zní motto paní Pizingerové.

Hlavním cílem NF Kapka naděje je zakupování přístrojového vybavení pro zlepšení diagnostiky a léčby dětských pacientů na Klinice dětské hematoonkologie Fakultní nemocnice v Motole a od roku 2002 také podpora dětských oddělení regionálních

nemocnic.

O možnostech, jak přispívat NF Kapka naděje, se dočtete na webových stránkách http://www.kapkanadeje.cz. Jednou z možností, kterou využili i hosté slavnostního večera v Kulturním domě, je poslat DMS ve tvaru DMS KAPKANADEJE na číslo 87777. Cena DMS je 30 Kč a NF Kapka naděje obdrží 28,50 Kč.

V samotném závěru slavnostního večera pořádaného u příležitosti udělení, resp. předání „Výroční ceny města Čelákovic za rok 2015“ vyzval moderátor Josef Prokop přítomné, aby se zamysleli nad nominací osobnosti hodné Výroční ceny roku 2016.

Nominace je možné předávat dle pravidel „Statutu Výroční ceny města“ od ledna 2016, nejpozději však do 31. března 2016.

Dagmar Vitáčková, odbor školství, informací a kultury